rádi se podělíme o výborný článek výborného fotografa Vojty Hurycha
originál článku si můžete přečíst na jeho blogu
……
povím vám jednu pohádku… žil byl jednou jeden kluk (to jako já), kterej tajně snil o životě fotografa. učarovaly mu černobílý válečný fotky jamese nachtwaye, žižkovský děti dagmar hochové a obyčejný lidi jindřicha štreita. sen to byl ale velkej, tak velkej, že ho raděj nikomu nesvěřil. nicméně se do něj hezky potají obul. a co následovalo?
snít je levné. uskutečnit k nezaplacení…
hlavně, že začal! zbejvalo už jen pořešit, čím a co bude fotit. víc než rok teda šetřil, aby za všechny nepropitý kačky koupil ten nejlepší kanón, co byl tehdy k mání a k tomu hlavně všemožný fotozbytečnosti – to kdyby jako náhodou, až bude „někdy“ třeba potřeba, nic nechybělo. „zkrátka s nejlepší (a nejdražší) technikou budu narážet jen na vlastní limity“, chlácholil se tehdá. no jo, jak ale na ty limity vyzrát?
do války se mu nechtělo, přeci jen byl mladej a navíc nic neuměl, tak se prostě rozhodl fotit svatby – stres stejnej jako na bojišti, ale lidi (povětšinou) živý, jako bonus roztomilý dítka a hlavně situace, kdy štěstí přeje připravenejm. jo, to by mohla bejt ta pravá cesta (muže)!
naplnění vlastních snů je jen otázkou naší vlastní zodpovědnosti
jak ty válečný roky šly (slovy dva), počet svatebních dní i techniky (stále) narůstal. po více než 40 odfocenejch bitvách byl hoch sic stále naživu. byl ale taky k vlastní nepohodlnosti ověšenej dvěma drahejma a obrovskejma zrcadlovkama s nemalejma sklama. to asi ze strachu, aby mu ani jedinej skvělej headshot na pažbě nechyběl. nějak to celý neštymovalo. něco tomu chybělo.
i s malým maňáskem se dá uhrát velký divadlo, nemyslíte?
až jednoho krásnýho dne na tom internetu zahlídl malý pseudoretro stříkačky FUJIFILM a okamžitě mu došlo, že to, s čím se vláčí po obřadních síních, je spíš vztah z (ne)rozumu. tohle ale byla láska na první pohled! ten kluk je celkem střelec, ostatní to o něm (častěji než by rád) říkaj. hned druhej den, kdy vyzvedl balík ve FUJIFILMU, poslal do světa obratem tu pro něj tak neosobní techniku, ať konečně někomu taky dělá radost.
fotografova cesta revolucí k evoluci!
dojemný, ne? po 66 svatbách vybojovanejch pod vlajkou kompaktů se tady s váma teď chci podělit, v čem si mě tyhle fotopoklady získaly a proč bych neměnil.
na velikosti záleží (jsem sexy, idkyž s malým, ale vyladěným…)
kompaknost – nemusíte být nutně fotograf cestovatel (ba ani pornohorec), aby vám na velikosti a váze záleželo! navíc nejen že retro teď frčí, ono je i dost praktický a (světe div se) bleskurychle uživatelský návykový. proč? clonu, čas, citlivost nastavíte doslova pootočením kolečka. vše máte pěkně na očích a intuitivně „po ruce“. nezanedbatelnou výhodou těhlech nenápadnejch foťáku jest, že na svatbě s nimi působíte jako válečnej reportér – zkrátka a dobře snadno zapadnete mezi domorodé svatebčany. a co jako? už nejste jak ten strejda se zrcadlovkou, kapišto? jste prostě blíž lidem a tak se dělaj přirozenější záběry!
používám ty nejlepší skla (už nedělám kompromisy)
excelentní objektivy = FUJINON. to platí pro pevný i zoomový (dokonce i ty setový, co většinou fungujou spíš jako zátka na foťák, aby se do něj neprášilo). já si ulítávám na těch pevnejch (výhledově ale povolám do služby i ty zoomy), se kterejma fotím na plnou díru (f/1,2 a f/1,4). ostrost od středu do krajů, výborný podání kontrastu i barev a další tyhle věci, co uspokojí technický fotomonaniky, jsou samozřejmý.
lezou z toho hotový fotky (stírám rozdíly)
obrazová kvalita – tady se láme chleba, protože ten výstup je jednoduše ohromující. skvělej dynamickej rozsah, malej šum na vysoký citlivosti a když už se nějakej objeví, blíží filmovýmu zrnu. a co teprve ty barvy! navíc se mi čas věnovanej postprocesu zkrátil o třetinu!
fotím, co vidím (vystupuju z davu)
hledáček – že v tom elektronickým hledáčku vidím obrázek tak, jak to mám nastavený (je to tmavý nebo světlý), je prostě bomba, která rozhoduje bitvy. nic už vám neuteče – žádný asociální koukání na displej, jak to „vyšlo“ namísto hrdě vztyčený hlavy při lovu ještě lepšího záběru. navíc už v hledáčku si to můžete nechat zobrazovat černobíle – sen každýho fotografa, kterýmu jde hlavně o kompozici nebo je barvocitnej, jako já.
a to ostření! pět desítek bodů rozložených po celý ploše hledáčku (až do rohů) plus možnost nastavit velikost zvoleného ostřicího bodu (a tím i jeho rychlost) znaméná, že už při neustálým hejbání (naostřování) foťáku nevypadáte, jako když odháníte dotěrnej hmyz z výhledu. jo a taky zapomeňte na to nervy drásájící proostřování! už žádný stresy u písíčka, až kde jste obvykle zjišťovali, že máte vostrý leda tak ucho. tohle si totiž navíc můžete zkontrolovat přímo na foťáku jedním zmáčknutím tlačítka, uff.
tichošlápek motýl (jsem neslyšen)
tichá (elektronicka) závěrka – co je víc, než když nikdo neví, že fotíte? už nefrčí tichá závěrka, pravidla diktuje ta naprosto neslyšná. to je další hodně prostej recept na skvělý fotky. navíc cvaká až do rychlosti 1/32 000s a to je už slušnej fofr.
dopis mamince (je o mě pečováno)
pravidelné aktualizace firmware – ten rok a půl, co FUJI mám, přišli kluci japonský se třema aktualizacema firmware (u mé X-T1) – bylo to doslova, jako bych dostal novej model. jako mávnutím proutku můj foťák najednou mimo jiné získal elektronická závěrku, značně vylepšený kontinuální snímání, přesnější ostřící body a to vše zadarmo! jakto? FUJI prostě naslouchá svým uživatelům a řádně se o ně i stará. a ano, i já jim zpětnou vazbu dávám!
prachy až na prvním místě (ušetřil jsem)
cena – sečteno i podtrženo, přechodem k FUJI jsem si nijak a v ničem nepohoršil – je to právě naopak. taky jsem ušetřil ňáky kačky. když srovnám FUJI techniku s tou, co jsem používal, vypadne z toho, že jsem ušetřil třetinu penež za nákup. dost na to, abychom s barunkou místo toho vyjeli na pěknej vejlet. navíc bych tu cihlu se zrcadlem ani nevytáhl a takhle máme už tři fotky z dovči.
tisknu (sdílím radost)
WiFi funkce – jasně, dnes už jí najdete i na ledničce a z mobilu se dnes dá prej nastavit, jak moc se má vrtět váš (dazajista menší) umělej záskok přítelkyni, když jste daleko za oceánem. takže se shodneme, že má smysl, když umí udělat radost. a to hned! jak? no ve spojení s WiFi tiskárnou Instax SHARE SP-1. fotka z foťáku do tiskárny a hned někomu do ruky nebo až večer pěkně pokupě překvapeným novomanželům jako dárek při odchodu ze svatby! to je pak radosti!
rodina na prvním místě (zapadl jsem)
FUJIFAMILY – stal jsem se součástí činorodýho kmene – a co je víc než potkávat otevřený lidi, který na netu i livě (živě) sdílí víc, než na co jsem byl do těď zvyklej. zkrátka už nejsem vlk fotosamotář.
ukaž fotky (technika až na druhým místě)
novej přístup – polopatě vzato, je to pořád jenom kus elektoroniky a trocha skla. FUJIFILMU se ale podařilo vyrobit stroje, se kterejma jsem si vytvořil vztah, který chci nosit furt s sebou (to je to, co zrcadlovkář nejspíš nikdy nepochopí), což mi (s)prostě vrátilo to nejdůležitější – radost z focení „jen tak“ do šuplíku a vom tom to přeci je – dělat věci s radostí a pro radost, nebo ne?
a konečně… je furt se mnou (a teda i s váma)!
tak na co ještě čekáte?
––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––
několik poznámek pod čarou (pro hatery, kterým zatím nestojím za jejich drahocený čas, aby mi spamovali diskuze)
1 – tento text není o tom, jestli jsou lepší foťáky s nebo bez zrcadla
2 – na náhrobek mi nechte vytesat: žil fulllframe život s cropfaktorem 1,5x!
3 – fotil jsem nebo fotím na: X-T1, X-T10 (X100S, X100T) a skla XF 16/1,4R; (XF 18/2R); XF 23/1,4; XF 35/1,4R; XF 56/1,2R
4 – rekvizity dodali Pikolici
5 – veledík za podporu patří vždy skvělé RMJ!
sepsal vojta 2015/01/12
12 - 12Shares
74
Přidejte odpověď