Určitě jste narazili na mnoho přesvědčených fotografů, kteří vám zcela dogmaticky podsouvali jeden nebo více ze sedmi bodů, které pro vás rozvádíme níže. Nijak nesnižujeme výhody větší plochy senzoru, ale chceme jen vnést trochu realismu do porovnávání senzorů z hlediska jejich plochy.
1. Větší senzor má automaticky vyšší dynamický rozsah
Notoricky opakovaný názor. Bohužel musíme přesně vyspecifikovat snímače o kterých se bavíme, protože starý nebo na výkon slabý full frame bude mít klidně horší dynamický rozsah než hi-end APS-C snímač. Tvrdit, že jakýkoliv full frame má lepší dynamický rozsah než jakýkoliv APS-C, je zcela špatně. Dynamický rozsah v závislosti na hodnotě ISO si můžete porovnat například zde: http://photonstophotos.net/Charts/PDR.htm
Pamatujte, že v souhrnu výkonu se u fotoaparátů vždy uvádní největší naměřený dynamický rozsah, kterého fotoaparát dosáhl. Na příkladu: Canon EOS RP (vydán 2019) full frame má skoro o 1EV menší dynamický rozsah než X-T3 (vydaná 2018) APS-C.
Je potřeba řící, že graf v odkazu neříká nic o tom, jak vypadá snímek na daném ISO, ale ukazuje nám jaký je dynamický rozsah na dané hodnotě citlivosti. Více o ISO je v bodě 2.
Dynamický rozsah velmi často řeší krajináři. Bohužel na druhou stranu často nakonec fotí stejně formou bracketingu – takže si vysoký dynamický rozsah vytvářejí skládáním tří a více různě exponovaných snímků v post procesu. Nároky na DR by mohly být u této kategorie klidně menší.
2. Větší senzor má lepší výsledky ve vyšších hodnotách ISO
Podobně jako v bodě jedna platí, že ne každý full frame podává lepší výkony. Názor, že je to tak pochází z teze, že kdyby jedna firma vyráběla stejnou technologií snímače APS-C a FF velikosti, tak bude mít FF verze lepší výsledky ve vysokých hodnotách ISO – což je samozřejmě pravda a senzory různé plochy se stejnou denzitou pixelů a gainem to dokazují. Ale aby to nebylo tak jednoduché, tak senzory nevyrábí jen jedna firma a je tedy potřeba důsledně srovnávat konkrétní APS-C s konkrétním FF.
Různé firmy používají různé technologie a například i jinou skladbu RGB mřížky (X-Trans, Foveon), díky tomu podávají výrazně jiné výkony a prosté měřítko velikosti na ně tedy nelze přesně aplikovat. Snímače si můžete provnat například ZDE
Závěrem k bodům 1 a 2 je potřeba ještě říci, že na zpracování obrazu se velmi podílí procesor. Vezmeme-li tři značky, které použili stejný senzor (FUJIFILM GFX, HASSELBLAD X1D a PENTAX 645Z), tak výsledky v různých situacích se mohou různit.
3. Full frame vytváří plastický nebo také 3D efekt
Určitě zklamu mnoho lidí, ale nic jako plastický a 3D full frame efekt prostě neexistuje. S oblibou říkám, že něco jiného vidí mozek a něco jiného oči. Pocit prostoru na fotografii může vytvářet použitá extrémně malá hloubka ostrosti (té ovšem dosáhnete na jakémkoliv snímači, když máte ekvivalentně světelný objektiv). Kdyby logika tohoto tvrzení fungovala, tak jakékoliv zvětšení snímače by automaticky znamenalo výrazně lepší fotografii s větším a větším 3D efektem. Fotografie z velkoformátového fotoaparátu by vám pak asi lezla přímo ze zdi (nadsázka).
V našem tiskovém studiu FOTOSERVER jsme zkoušeli slepý test. Použili jsme ekvivaletní ohnisko a stejnou hloubku ostrosti. Nikdo nebyl schopen okem rozeznat APS-C od FF nebo od středního formátu. I fotografové volili spíše podle celkového pocitu „líbivosti“, když nebyli nuceni hledat a určovat která fotografie je z APS-C a která z FF.
4. Z full framu mohu vytisknout větší fotografii
V tisku platí nepřímá úměra – čím větší tisk tím méně reálných dat potřebujete. Bilboard má rozlišení cca 2Mpix při 40-50 DPI. Je potřeba si uvědomit, že na fotografii se díváme ze vzdálenosti takové, abychom byli schopni ji pohodlně přehlédnout bez hýbání hlavou. Velké množství dat a detailů vám umožňuje po ořezu fotografie mít dostatečně velká data, která ořezem neutrpí. 16-24Mpix je dostatečný vstup pro jakýkoliv tiskový výstup (od maloformátu, přes magazín, po bilboard).
5. Plocha čipu mi dá lepší expoziční hodnoty
Plocha senzoru mění jednu jedinou věc a tou je hloubka ostrosti (při stejné ohniskové vzdálenosti), ale ne expoziční hodnoty. Když na X-T3 (APS-C) nastavím 1/30s f2.8 a ISO 200 tak dostanu stejně exponovaný snímek, jako když na GFX 50r (digitální střední formát) nastavím manuálně stejnou expozici – tedy 1/30s f2.8 a ISO 200.
Dalším prostým důkazem je fakt, že externí expozimetr nemá nastavení pro FF, APS-C, střední nebo velký formát.
6. Fotit na full frame znamená být profesionálním fotografem
Jak moc hloupě to zní? Toto je marketing, který roky razily firmy jako je Nikon a Canon a ještě přidávaly, že bezzrcadlový segment je také pro amatéry a hobíky (a dopadlo to tak, že tu máme Z6, Z7, EOS R, EOS RP a dokonce M50). Přístroj z nikoho neudělá profesionála – to je potřeba si uvědomit. Je mnoho lidí, kteří úspěšně fotí komerčně s APS-C a mnoho hobíků, co špatně fotografují na full frame a naopak. Určitě by všem prospělo, kdyby se neopakovalo tvrzení, které razily jen dvě firmy.
7. Menší hloubka ostrosti = lepší fotografie
„Menší hloubka ostrosti je automaticky lepší!”– Už jsme to slyšeli tolikrát, že se na to těžce reaguje. Jak jsme si řekli výše, tak hloubka ostrosti závisí na světelnosti objektivu. Máte-li ekvivaletní objektiv k FF verzi, tak získáváte stejnou hloubku ostrosti. Jako nevýhoda se opakovaně uvádí, že u APS-C je hloubka ostrosti větší. To je zajisté pravda – při stejném přepočteném ohnisku a stejné světelnosti objektivu bude DOF doopravdy větší, ale na druhou stranu už víme, že expoziční hodnoty jsou stále stejné.
To znamená, že pro někoho kdo fotí reportáž nebo koncerty může být výhodné to, že se dostane k slušným expozičním hodnotám bez toho aby měl pro daný žánr nesmyslně malou hloubku ostrosti. Dlouhodobě se „odpíchnutí“ od pozadí a bokeh trochu moc přeceňuje, protože divák primárně reaguje na obsah a ne tak ulpívavě na formu.
Jak malá nebo velká je hloubka ostrosti se dá lehce spočítat pomocí tzv. DOF kalkulačky.
Příklad: APS-C 35mm (52.5mm přepočteno) f/1.4 ostřeno na 3m = DOF 41cm | Full frame 50mm f/1.4 ostřeno na 3m = DOF 30cm.
Jako inspirace vám určitě postačí Henri Cartier-Bresson, který je jedním z největším fotografů historie a jeho fotografie rozhodně nejsou jen o malé hloubce ostrosti.
Nechápejte nás špatně. Pokud dojdete k závěru, že nutně ke svému fotografování potřebujete full frame, tak si ho určitě pořiďte. Chtěli jsme jen trochu uvést na pravou míru argumenty, které se opakují bez nějaké hlubší znalosti dané problematiky. Člověk by měl mít možnost vybírat s čistou hlavou ze všech možností a ne si nechat strhnout výběr jen na jeden segment. Je vám APS-C málo? Tak proč se nepodívat na full frame nebo rovnou střední formát?
343 - 343Shares
74
Rozdíl mezi APS-C a FF byl a bude vždy především v šumu na vysokou hodnotu ISO. V článku je to bagatelizováno. Fotím 20 let a používám různá těla, novinky i starší a z opravdu dlouhodobých zkušeností můžu prohlásit, že na focení při malém osvětlení bych si NIKDY v životě nevzal APS-C. Rozdíl je přímo propastný. A to se týká i špiček a novinek APS-C fotoaparátů Fuji, Sony, atd.
Dobrý den,
moc si ceníme vašeho názoru. Je potřeba si uvědomit, že co vyhovuje jednomu nevyhovuje druhému. Kdyby bylo APS-C automaticky špatnou volbou do nízkého osvětlení, tak by na něj nikdy nefotili například profesionální svatební nebo reportážní fotografové. Vzhledem k tomu, že fotíte již 20 let, tak rozhodně víte že světelnými objektivy získáváte v expozičním trojúhelníku buď kratší čas nebo nižší ISO. K naměřenému výkonu ISO lze tedy přistupovat i z pohledu dostupnosti světelných objektivů pro daný systém. Vím, že už to pro někoho může být pohled velmi široký, ale žádná problematika nemá jasné a jednoduché řešení. Tento článek nemá bagetelizovat žádnou kategorii, ale má přestat démonizovat některá témata.
Už je asi trochu neskoro na komentár, ale s tým šumom to nie je tak úplne pravda. Mal som Canon 5D mark III a prešiel som na Fuji. V tom období konkrétne na X-T20. Porovnanie šumu pri vyšších iso dopadali lepšie u X-T20 ako u canon 5Dmark III. Min do ISO 6400. Otestoval som si to na oboch fotoaparátoch a potvrdili mi to aj testovacích serveroch. Rozdiel je možno ak sa porovnávajú najnovšie senzory, ale tam je aj zároveň aj obrovský finančný rozdiel. Na druhej strane sa, tak ako všetko preceňuje aj šum. Kedy fotograf využije vyššie ISO ako 6400? V profesionálne praxi veľmi málo. Vždy sa to snaží riešiť bleskom alebo stojanom. Jedine u street fotografie, a tam práve šum napr. z Fuji, fotografii sluší!
Fotím od roku 2003 a s článkem v podstatě souhlasím. Vlastním fotoaparáty více značek. Canon D1x, Canon 5d Mark IV, Canon R, Sony A 7 R IV, Sony A 6300, Fuji XT 3, Fuji XH 1. Pokud se jedná o vysoké hodnoty ISO, tak můj velmi oblíbený Fuji XH 1 , zvládá bez problémů večerní focení města na ISO 12 800, určitě lépe než Canon FF, také vás Fuji podrží pokud v RAW conventeru upravujete silně podexponovanou fotku a vyrovnáváte světla a stíny, při takovéto úpravě například Canon FF začne produkovat podstatně více šumu než APSC XH 1, samozřejmě s Fuji nedosáhnou tak jemný detail při focení krajiny, jako se Sony A 7 IV R, což je dáno rozlišením a senzorem a kvalitou objektivů, Canon zase používám v interiérech s bleskem hlavně D 1. Fuji však má zcela nenapodobytelné barevné podání , emoce, ovládání kruhových voličů a neuvěřitelnou expoziční pružnost a pokud si ve fotoaparátu správně nastavíte ostrost a šum, zvládá až neuvěřitelně vysoké ISO bez ztráty detailů.